Workoholiku, gamblere, mamuti už nejsou, neexistujou!

A co když tu je?

Tak za prvé. Mamuti už vymřeli. Nejde je ulovit! Nikdy, rozumíte? I kdybyste běhali po lese a volali hunga bunga mungaranga dunga a tloukli se do prsou celé dny a noci. Na žádného nenarazíte. Prostě nejsou.

Workoholismus a gamblerství jsou relikty loveckého pudu ženoucí nás na lov mamuta.

Musíme jít za kořistí do té doby, dokud ji neuštveme, nebo dokud neuštveme sebe, nepadneme a neumřeme. Nemáme moc na vybranou. Na našem loveckém úspěchu závisí život naší tlupy. Možná celé smečky samic v našem praharému a jejich, případně i sem tam našich, biologických potomků. Na odpočinek, ňáké to huhlavé klábosení, vzájemné vybírání vší a jiných parazitů u ohně před jeskyní, zbude dost času při požírání mamutích well done stehýnek, musí zbýt čas potom. Nejdřív ta největší kořist v celém pralese, ten největší byznys v celým okrese, ta největší výhra v celým kasínu, ta nejžhavější kremace ze všech spalovačů mrtvol. Pak bude dobře. Všechno do té doby jsou jenom směšný hrátky na radost a štěstí. Pche. O to nikdo nestojí. Smysl se skrývá pouze v zázračných výkonech supermanů a musí být draze vykoupený stresem a utrpením všech profitujících. Jděte z cesty, protože nechápete to mamutí poslání, tu vyvolenost.

Přesně takhle pořád toho mamuta honíme. Musíme ho dostat a víme, že ho dostaneme. Pracujeme. Máme ušlechtilou vizi. Toho největšího mamuta všech dob ledových. Čím víc hodin denně ho budu pronásledovat, tím větší pochvalu dostanu a budu brzo povýšen na samostatného, zodpovědného mamutáře. Taky dostanu 3.14159ču přidáno.

Houbelec. Někdy taky musím vykopat tu díru, do který spadne a čekat. Trošku se zamyslet, jak má bejt vůbec velká, aby se tam vešel a nezabil mě, až v ní uvízne. A to chce klid. Jasný?

Vracím se každý večer do jeskzně a vyprávím své praženě, jak zítra už ten mamut bude. Jsem ale unavený a ani si nevšimnu, že mi praženu chodí očuchávat neandrtálec ze skalní tlupy. Prase jedno. Stejně vymře 34 500 let před tím naším budoucím letopočtem. Moji potomci si 34533 let po jeho vymření z křížů udělají věšáky sami na sebe a pak je budou vzývat jako asexuální fetiš nejmíň 1980 let. Moji, ne ty jeho! Z něj zůstanou jenom 2% v genech mejch potomků. Celej den prosedí na palmě a láduje se nahnilejma banánama. Pak zpívá a ty zatrolený samice jsou z toho celý hyn si sáhnout na pořádnýho banána.  

Nene. Dostanu toho mamuta a pak se všichni posaděj. Prostě si sednou a budou koukat jako tele na pazourek.

Prej abych lovil aspoň veverky. Pche. To je strašný. Taková ingorance. Nikdo mi nerozumí. Všichni jsou proti mě. Spikli se. To oni jsou zralí na šamana, ne já. Já musím ulovit toho mamuta. Vždyť je to pro jejich dobro. Já se honím, dřu, vymejšlím, stopuju. Na pasece, při měsíčku, číhám. Naslouchám. Nabízím bezpečný vztah lovce a kořisti s jasnými hranicemi. Už, už to vyjde. Je to jasný. Cítím to v srsti. Takový svrbění jako od pytle obrovskejch prablech.

Co to bylo za ránu? Spadnul strom. A druhej. Jo, slyším ho dupat. To je on. Macek, pořádnej! Jojojojojojo. Pojď, pojď k tatínkovi.

Křup.