Kontakt

pomoc@bezpecnavina.cz



25. 7. 2013

El Árbol del Olvido

Deer Freud,

zase se mi zdál za bílého dne, při plném vědomí, sen. Představte si, že se staráte o strom a dosáhnete jenom na jednu větev. Nic jiného nemůžete ovlivnit. Snažíte se větví kroutit a lehce ji ohýbat ve snaze, že podle odporu, který větev klade, se vám podaří nahmatat kořeny. A když to nejde, máte chuť tu větev urvat, nebo utýct, to je jedno. Kvrdláním větví hledáte kořeny někde hluboko pod zemí, které od vaší větve ještě navíc dělí tlustý kmen. Když kořeny tou větví nahmatáte a ohmatáte, tak se je tahaním za stejnou větev pokoušíte rozplést.  To je ještě absurdnější snaha, než se je snažit nahmatat. A navíc záleží na tom, jestli se vám podařilo nahmatat ty spravné. Proč? Protože cílem je pomoci stromu rozmotat zamotané kořeny, které jsou do sebe zapleteny tak, že se navzájem škrtí a nemohou jimi proudit živiny. Rozplést ty kořeny tak aby na druhé straně koruny, než na které je větev, za kterou taháte, začaly růst silné a zdravé větve. Větve, které ponesou ta nejsladší a nejšťavnatější jablka. A nebo ty největší a nejtvrdší šišky. To už záleží na tom, jestli máte radši kulaté nebo špičaté koruny stromů.