Kontakt

pomoc@bezpecnavina.cz



5. 11. 2013

Škola bezmoci, bezmoc školy aneb ještě, že máme nad katedrou ten svatej obrázek

Když se snaží ve školách motivovat “zlobivé”, tedy nesoustředěné, tedy disociující (upadající do světa své fantazie, ztrácející kontakt s realitou) děti k tomu, aby se zapojovaly do aktivity třídy a tedy aby vzdělávací proces byl alespoň trošku účinný, tak nemají moc možností. Metoda ostrakizace, kdy děti rozdělím do dvou (nebo více) táborů a ty “hodné” dám do jedné škatulky a zlobivé do jiné a tím jakoby vytvořím prostředí, kde budou ty nepozorné děti motivované k tomu se dostat do škatulky těch hodných, tím, že odměnou pro ně bude jakýsi přesun jejich obrázku na nějaké tabuli hamby z místa Z do místa A. Z jako Zlobivci a A jako Andílci. V takovéhle metodice nevidím pro dítě vůbec žádný motivační mechanismus. Podle mě ani žádný neexistuje. A navíc. V tomhle se začne uplatňovat prokázaný mechanismus sebenaplňujícího se proroctví. Protože je dítě označeno za zlobivé, tak se zlobivým skutečně stane, protože díky označení za zlobivé se k němu ostatní tak chovají. Co nebylo ještě dotaženo v jeho transformaci ke zlobivosti předtím, tak tímto způsobem je zdokonaleno ad absurdum. Stroj na perfektně zlobivé děti. Ale je mi jasný, že učitelé nebo učitelky a ostatní lidé, kteří přicházejí do styku s dětmi už ve stavu, v jakém je rodiče zformovali, nemají moc možností. Tak alespoň pro svůj dobrý pocit, že něco dělají, dělají nesmysly. Nůžky mezi "zlobivými" a "hodnými" se tak jenom víc a víc rozevírají.