Kontakt

pomoc@bezpecnavina.cz



15. 1. 2018

Jemnocit aneb definice manipulace

Příroda nás vybavila schopností rozeznávat nefyzicky agresivní jednání. Přirozeně nám takové jednání není příjemné, nicméně některým z nás se v životě stane to, že ztratí schopnost tyto situace rozpoznávat a správně intepretovat. Dnešní video je o tomto fenoménu.

Pokud si vybavujete situaci, kdy jste zažili manipulaci dle definice ve videu, tak se o ní podělte v komentářích.






Využijte možnost získat kurz bezpečná vina za novoroční cenu.

25 komentářů:

  1. No tak teď jsem se poznala, tedy svůj dosavadní způsob vnímání svých emocí. Kam mi paměť sahá, vzpomínám si, že jsem velice často slýchávala větu:" Ty jsi nějaká přecitlivělá, vůbec nerozumíš legraci, ty nic nevydržíš" Nebo rady typu:" To si nenech libit, musíš se naučit odpovídat stejně tvrdě"
    Přesně podle rozboru ve videu jsem si začala myslet, že jsem divná, ze přeháním a že s tim něco musím dělat. Celý život tedy pracuju na tom, abych nebyla přecitlivělá a učím se, jak se překonat a být otrlá a vydržet všechny ty vtipné narážky a sama umět tuhle úžasnou vtipnost vrátit stejným způsobem a soutěžit, kdo je v tom lepší...Takže komunikace pak vypadá tak, že nikdo už vlastně neví, co je myšleno vážně a co je legrace a interpretuje se to podle toho, jestli se někdo ozve, že se mu tenhle způsob nelíbí.
    Mám teď opravdu velký problém vrátit se zpátky ke svým emocím a k jejich správné interpretaci. Teoreticky bych už i díky kurzu pojem manipulace zvládla, ale prakticky v tom plavu. Dlouholetá praxe své emoce potlačovat udělala své. Mám teď ale jasno, že musím zapracovat na návratu ke správnému vnímání emocí. Téma pro konzultace s vámi, Tomáši...Díky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuji vám za to že jste to napsala. mám to úplně přesně stejně.

      Vymazat
  2. No tak teď jsem se poznala, tedy svůj dosavadní způsob vnímání svých emocí. Kam mi paměť sahá, vzpomínám si, že jsem velice často slýchávala větu:" Ty jsi nějaká přecitlivělá, vůbec nerozumíš legraci, ty nic nevydržíš" Nebo rady typu:" To si nenech libit, musíš se naučit odpovídat stejně tvrdě"
    Přesně podle rozboru ve videu jsem si začala myslet, že jsem divná, ze přeháním a že s tim něco musím dělat. Celý život tedy pracuju na tom, abych nebyla přecitlivělá a učím se, jak se překonat a být otrlá a vydržet všechny ty vtipné narážky a sama umět tuhle úžasnou vtipnost vrátit stejným způsobem a soutěžit, kdo je v tom lepší...Takže komunikace pak vypadá tak, že nikdo už vlastně neví, co je myšleno vážně a co je legrace a interpretuje se to podle toho, jestli se někdo ozve, že se mu tenhle způsob nelíbí.
    Mám teď opravdu velký problém vrátit se zpátky ke svým emocím a k jejich správné interpretaci. Teoreticky bych už i díky kurzu pojem manipulace zvládla, ale prakticky v tom plavu. Dlouholetá praxe své emoce potlačovat udělala své. Mám teď ale jasno, že musím zapracovat na návratu ke správnému vnímání emocí. Téma pro konzultace s vámi, Tomáši...Díky!

    OdpovědětVymazat
  3. Super! To s tím vtipem zažívám dost často, ale jak na to odpovědět a nebýt agresívní? Já zatím vymyslela - a že se tady nikdo nesměje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se osvědčilo prostě mlčet a vychutnat si ticho, dát mu prostor, aby slova manipulátora pořádně zarezonovala, k tomu pohled do očí, případně pousmání. A jet si dál to svoje, že mi to prostě není příjemné, ačkoliv je to legrace.

      Vymazat
  4. Tak přesně příklad s: "Nezlob" mě utvrdil v tom, že nejsem úplně mimo. To mi totiž říká můj partner tak často, až se divím. Vždycky mu na to odpovím, že já fakt nezlobím, nebo a proč bych jako měla zlobit? A je tedy fakt, že nepříjemné pocity ve mě takové narážky vyvolávají. Stejně jako např. když jsem řekla, že mám radost z nové myčky nádobí, že to ušetří spoustu času a on mi na to odvětil, že aspoň mám víc času na sezení u počítače. Tak jsem mu po sléze řekla, že se mi nelíbí jak se mnou mluví a on, že to byla jen sranda. Byla jsem naštvaná a řekla mu, že mi to vůbec vtipné nepřišlo. Každopádně se čím dál víc utvrzuju v tom, že bych asi měla vstoupit do kurzu a začít svoji situaci nějak smysluplně řešit. Děkuji za to, že dokážete otevřít lidem oči a pochopit v čem žijí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni, můj narcis to taky pořád používal!!!!

      Vymazat
    2. tak toto sa stalo aj mne. uplne to iste. pri pracke to bolo, ze "však perie pračka, nie ja" hocico...toho je toľko, ze si ani nespomeniem na všetko. Isté situácie mi to však pripomínajú a ked som natrafila na tento blog, a iné články...veľa som tam našla. S tým, že to "bola iba sranda" som si nemyslela, ze to je jeden zo znakov :/ uff

      Vymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  6. na větu nezlob odpovídám - to nech na mě 😉 ...o tom rozhoduji přeci já ! no ne..??

    OdpovědětVymazat
  7. na větu nezlob odpovídám - to nech na mě 😉 ...o tom rozhoduji přeci já ! no ne..??

    OdpovědětVymazat
  8. Nedávno jsem si prošla zkušeností, kdy jsem byla neustále atakována osobou - matkou na mateřské, která se "chtěla družit" se mnou i s mým dítětem, ale pořád, pořád, pořád. Kamarádit se, scházet se na kafíčka a ideálně sledovat úplně každý můj krok na sociálních sítích, komentovat ho a reagovat na něj. Když jsem se ohradila, že mi to není příjemné, že mám vlastní program, rodinu, život, kterým se chci a musím věnovat, byla jsem opakovaně označována za povýšenou a nespolečenskou. Došlo to tak daleko, že každý můj krok byl podroben kritice a komentován (dle nálady dané osoby) "to já ne", "to já nikdy" případně "tak to já ano" - opačná stanoviska vycucaná z prstu. Ke konci jsem sama sebe považovala za podivínku, zvláštní uzavřenou a nesympaticky intelektuálskou snobku, jejíž dítě je nespolečenské a má autistické rysy. Dnes bych si nejradši nafackovala, že jsem sama přistoupila na tuto rétoriku, té osobě se svěřovala a chtěla po ní, aby mi pomohla se změnit. Nejvíc se stydím za to, že jsem začala přehnaně kriticky a se strachem pohlížet na vlastní dítě. To mě taky donutilo situaci řešit. Nakonec jsem s danou osobou úplně přerušila veškerý kontakt. V jejích očích jsem asi pořád podivín, který se nechce přátelit, ale já teď s odstupem vidím situaci objektivněji a došlo mi, že je to celé úplně naopak a já nejsem "ta divná", to spíš ona, ale je mi to jedno.

    OdpovědětVymazat
  9. Mě takový to manipulator do očí zarytě tvrdil že ho miluji a já přitom věděla že ne. Bylo mi to tak strašně divné nechápala jsem jak to může říkat za mě. Byla to jen jeho snaha jak přeházet mé emoce.

    OdpovědětVymazat
  10. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  11. Ta definicia "Vnucovanie inej interpretacie vlastnych emocii" je strasne siroka. Potom by sme mohli povedal aj o vsetkych psychologoch, ze su manipulatory, ked sa snazia cloveku vysvetlit jeho emocie, povedzme strachy inou formou, ako ich chape pacient, napriklad tym, ze bol v detstve ponizovany, nezazival pochvalu a len preto si neveri, hoci ma na viac, hoci pacient je presvedceny o opaku, ze jeho emocie interpretuju realitu, ze na to proste nema a pod.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...z vnucovania sa cítim stiahnuto, v tele je odpor. Keď navnímam samu seba, väčšinou sa odpor rozpustí a dokážem pragmaticky zhodnotiť situáciu, nereagovaním, darí sa mi to stále častejšie, ale sú momenty, kedy ma to "vtiahne", neuvedomím sa a reagujem - emočne, bránim sa alebo útočím :( To je pokus o manipuláciu alebo manipulácia vtedy viem, cítim, že nie je pravda, čo ten človek hovorí a viem aj to, čo tým sleduje, resp. mi do docvakne. Ak mi niekto vysvetľuje môj emocionálny stav, je to niečo úplne iné, cítim prijatie a slobodu, nie som paralyzovaná, skôr mám radosť z toho, že som konečne pochopila, čo sa deje. Vnucovanie a vysvetľovanie sú diametrálne odlišné, jedno zatvára a druhé otvára, jedno zväzuje, druhé oslobodzuje :)

      Vymazat
  12. Dobrý psycholog nepopírá emoce pacienta. Naopak mu vysvětlí, že je má přijmout jako patřičné. S pacientem by měl probrat příčiny těch emocí. Vždy ukazují na něco, co je v životě potřeba změnit - ať už okolnosti, partnera, práci....nebo svůj vlastní úhel pohledu a lpění na něčem, nerespektování svobody druhých, touhu po manipulaci, nízké sebevědomí....Je fajn, když svým nereagováním a určením hranic dostaneme do negativních emocí manipulátora - je to totiž jediné řešení - aby mu z jeho vlastního chování bylo blbě. :)

    OdpovědětVymazat
  13. Já myslím, že to video není úplně dobré. Něco na tom je, ale je to hodně jednostranné vidění. Jako radí zůstávat ve svém "bloku" a popírat kontakt a komunikaci zase toho druhého člověka je taky manipulace, na všechny impulzy odpovídat "já to vidím jinak", "ty mě chceš ublížit a manipulovat" je taky nebezpečná technika, jak toho druhého zničit a vysát. Spousta věcí v komunikaci je dobře myšlených, redefinice emocí je běžná a důležitá věc, je to přirozený růst a vývoj osobnosti. Většina filmů je o tom, jak interpretovat - jinak - svoje emoce a nacházet jak toužit a po čem toužit. A to člověk hrozně potřebuje a je potřeba to přijmout, jinak stagnuje a začne sám být zdrojem bezvýchodné deprese pro ostatní, protože "všechno je špatně" a kdo by snad chtěl věcem dávat nějaký smysl tak je manipulátor a idiot. Z toho vznikají ty stavy kolektivní frustrace spíš, než z nějakého přepětí. Ve videu se bohužel naprosto nepodařilo sdělit, že existuje přirozená komunikace a vyjednávání touhy a smyslu a kde je ta čára, kdy je to nebezpečná manipulace a popírání člověka.

    OdpovědětVymazat
  14. Spomínam si na jeden silný pocit viny, ktorý sa mi podarilo zvládnuť vďaka tomu, že som počas cestovania na psychoterapeutickú konferenciu získala od neho odstup.
    Pocit viny u mňa vyvolala manželova otázka, ktorú mi položil večer pred cestou "A čo budú jesť deti?". V strese z balenia a blížiaceho sa odchodu (cestovala som skoro ráno) som si ešte neuvedomila, že existuje aj iná zmysluplná reakcia než nadránom vstať a začať variť :-).
    Dnes mi je to už smiešne, ale keď som ráno o 4-ej nevyspatá varila a jedlo sa mi pripálilo, (manžel aj deti - mimochodom, 18 a 15-ročné - pokojne spali), cítila som sa ako neschopák, ktorý nič nestíha a nezvláda... a navyše vinná, lebo uprednostňuje prácu pred potrebami rodiny...
    Získať nadhľad nad situáciou mi pomohol čas cestovania, kedy som si uvedomila, že aj manžel chodí na pracovné cesty, ale nikdy ho nezaujíma, čo budú počas jeho neprítomnosti deti jesť.
    Vďaka tomuto uvedomeniu sa mi podarilo prelomiť vlastnú potrebu podobať sa obrazu dokonalej matky, ktorý mi vnútil môj manžel. Odvtedy uplynulo 16 rokov a v medzičase sa mi manžel veľakrát vyhrážal, že odo mňa odíde, ale ešte je stále tu!!! :-))).

    OdpovědětVymazat
  15. Prožívám to samo o čem jste mluvil. Co se týče , že je to vtip, cítím v sobě vinu, pokud se s někým bavím můj rozhovor skončí u něj,mám nakonec pocit že ho pomlouvám.Pokud začnu vysvětlovat že mi určité věci nedělají dobře, tak jeho obranná slova jsou, jako, dřív ti to nevadilo, proč jsi mi to neřekla dříve ? Pokud jde do obchodu ptá se mě jestli něco nepotřebuji, dělá to proto aby mě mohl napadnout když jdu nakoupit já, tak že se ho nezeptám co chce on.Je to jeho způsob ovládání, pokud někam jdu začíná vymýšlet co bych mu mohla kde koupit, abych na něj jeho způsobem musela myslet.
    Před třemi roky jsem se vzepřela a řekla mu že mám jiného muže, osočil se na mě proč jsem mu to neřekla dříve, prej už si ve svém věku nenajde ženu. Ale docílila jsem toho že jsme se oddělili od stolu i od lože, teď se soustředím co nejvíce na svoje potřeby a plánuji co nejdřívjejší odchod od něho. Pořád ho cítím za zády a má tendenci manipulovat se mnou. Už nechci žít jeho život, ale svůj i když je mi 55 let chci od něj pryč, žel nájmy jsou vysoké tak si chci ještě našetřit nějakou financi. Nádobí a vše potřebné k živobytí mám pokoupeno během těch tří let takže už to nebude dlouho trvat, jen potlačit tu lítost a pocit viny co mi vnucuje....To že mám jiného muže jsem si na něj vymyslela....

    OdpovědětVymazat
  16. Prosím kde je možno shlédnout to video?

    OdpovědětVymazat
  17. Co věta: "Nevztekej se!" případně "Co se vztekáš?!?" od dospělého partnera? Podle mě je funkce těchto vět taková, že na začátku sporu proti sobě stojí rovnocení diskutující, ale když jeden použije něco takového místo argumentu, tak těmi pozicemi zamíchá - najednou sám sebe postaví o pár schodů výš - asi jako když se politici navzájem posílají za psychiatrem.

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za vložení komentáře.

Tomáš Pour